Předminulý čas: jednodušší, než vypadá

Anglický předminulý čas prostý, tedy past perfect simple, slouží k vyjádření děje, který se stal ještě před jiným dějem v minulosti. Nejde tedy pouze o dávnou minulost. Důležité je, že vypravěč mluví o dvou minulých událostech a potřebuje jasně ukázat jejich pořadí. Událost, která proběhla jako první, se vyjádří předminulým časem, zatímco pozdější událost obvykle stojí v prostém minulém čase.

Dobře to ukazuje běžná situace. Představte si, že jdete na první schůzku, chcete zaplatit účet a zjistíte, že jste ztratili peněženku. Když tuto situaci popisujete právě v daném okamžiku, můžete použít předpřítomný čas: I have lost my wallet. Když ji ale druhý den vyprávíte jako součást minulého příběhu, přirozená věta zní: I realized that I had lost my wallet. Nejprve jste ztratili peněženku a teprve potom jste si to uvědomili.

Jak se past perfect simple tvoří

Základní vzorec je velmi pravidelný: podmět, pomocné sloveso had a příčestí minulé významového slovesa. Pomocné had se používá u všech osob stejně, takže se nemění podle toho, zda mluvíme o jedné osobě, více osobách nebo o třetí osobě. Kladná věta proto může znít I had finished, she had left nebo they had seen the film.

U pravidelných sloves se příčestí minulé většinou tvoří koncovkou -ed, například had worked, had opened nebo had cleaned. U nepravidelných sloves je nutné znát jejich třetí tvar. Proto říkáme had gone, nikoli had goed, dále had written, had taken, had eaten nebo had forgotten. Samotné had zůstává stejné; mění se pouze příčestí významového slovesa.

Zápor vzniká vložením částice not za pomocné sloveso: She had not finished her work. V běžné komunikaci se často používá zkrácený tvar hadn’t, například She hadn’t finished her work. Otázka začíná pomocným slovesem had: Had you seen this place before? Krátká kladná odpověď zní Yes, I had, záporná No, I hadn’t. Významové sloveso se v otázce ani záporu nevrací do základního tvaru, protože minulost už vyjadřuje pomocné had.

Je užitečné odlišit předminulý čas od prostého minulého času. Věta When I arrived, the train left může naznačovat, že vlak odjel právě po mém příchodu. Pokud však řekneme When I arrived, the train had left, vlak odjel už předtím a při mém příchodu byl pryč. Malá změna ve slovesném čase tak mění celou časovou posloupnost.

Proč se používá v příbězích

Past perfect simple se nejčastěji objevuje ve vyprávění, vzpomínkách, popisu nehod, pracovních zkušeností nebo událostí, které se odehrály v určitém minulém okamžiku. Vypravěč si nejprve stanoví minulý bod a potom se vrací k tomu, co se stalo ještě dříve. Například: By the time we got to the station, the bus had gone. Přijeli jsme na stanici v minulosti, ale autobus odjel už před naším příjezdem.

Stejný princip platí ve větě Tom was tired because he had worked all night. Tom byl unavený v určitém minulém okamžiku a příčinou bylo to, že pracoval celou noc předtím. Předminulý čas zde vysvětluje příčinu minulého stavu. Bez něj by posluchač nemusel přesně vědět, zda práce probíhala před únavou, nebo současně s ní.

Častými signály jsou výrazy already, just, never, before, after, by the time a until then. Samotný časový výraz však není důvodem k automatickému použití předminulého času. Rozhodující je vztah mezi ději. Ve větě After she had locked the door, she went to bed je nejprve zamčeno a potom se šlo spát. U spojení after může být pořadí jasné i bez předminulého času, ale předminulý tvar posloupnost zdůrazňuje a činí ji zřetelnější.

Při opakování se vyplatí pracovat s výkladem past perfect simple, protože pomáhá spojit pravidlo had + příčestí minulé s konkrétními situacemi a neomezit se na mechanické doplňování koncovek. Učící se tak lépe pochopí, že předminulý čas není „ještě minulější“ překlad každé české věty, ale nástroj pro orientaci v minulém příběhu.

Rozdíl mezi podobnými časy

Nejčastější chyby vznikají při porovnání předminulého, prostého minulého a předpřítomného času. Prostý minulý čas, například I lost my keys, pouze oznamuje, že ke ztrátě došlo v minulosti. Předminulý čas ve větě I had lost my keys before I left the office přidává další minulý bod: nejprve došlo ke ztrátě, potom k odchodu z kanceláře.

Předpřítomný čas se naopak vztahuje k přítomnosti. Věta I have lost my keys obvykle znamená, že klíče stále nemám a tato skutečnost je důležitá nyní. Předminulá varianta I had lost my keys se používá tehdy, když už vyprávíme o minulosti: například I couldn’t open the door because I had lost my keys. Neschopnost otevřít dveře i ztráta klíčů patří do minulého příběhu.

Opatrnost je nutná také u slovesa have. V předminulém čase se používá tvar had had, který může na první pohled působit zvláštně. Ve větě She was hungry because she had had no breakfast první had funguje jako pomocné sloveso a druhé je významové sloveso „mít“. Význam je: byla hladová, protože předtím neměla snídani.

Studium této gramatiky bývá součástí materiálů pro mírně pokročilé studenty angličtiny. Český vzdělávací projekt Jazykolog.cz řadí předminulý čas mezi kapitoly anglické gramatiky a nabízí také testy, přehledy, materiály ke stažení a videa. Na stránkách jsou oblasti určené samoukům, dětem, začátečníkům i pokročilejším studentům a nechybí ani obsah pro jazykové školy. Uživatelé mohou po přihlášení pracovat s dalšími funkcemi a procvičovat látku praktičtěji než pouhým čtením pravidel.

Nejlepší kontrolou porozumění je vytvořit vlastní krátký příběh se dvěma minulými událostmi. Nejprve určete, co se stalo dříve, a tuto událost vyjádřete pomocí had a příčestí minulého. Potom pozdější děj vložte do prostého minulého času. Jakmile si tento postup osvojíte, bude předminulý čas prostý přirozenou pomůckou pro jasné vyprávění, nikoli složitým gramatickým tématem.